Lux: „Bez finanční výpomoci rodiny by dnes na vlastní bydlení dosáhla zhruba jen třetina mladých lidí“

Podle Martina Luxe studie studie provedené na datech zemí OECD od 70. let do dneška ukazují, že trh je čím dál cykličtější. Při růstu míří ceny déle a prudčeji nahoru než dřív, poklesy jsou prudší a trvají také déle. „Zároveň platí, že cykličnost je tím větší, čím je daná země více orientovaná směrem k vlastnickému bydlení. U nás tvoří vlastní bydlení mezi 75 a 80 procenty bytového fondu, nicméně na rozdíl od jiných postsocialistických zemí šlo o poměrně pozvolný nárůst, neboť privatizace bytů probíhala relativně déle. Jinými slovy, dlouho jsme měli poměrně velký segment nájemního bydlení, ale to se změnilo a nyní už patříme k těm zemím, kde je riziko prudkých výkyvů v cenách bytů vysoké,“ popisuje Lux tuzemský trh s bydlením v rozhovoru pro Hospodářské noviny (placený přístup).

Příčinou zmíněné cykličnosti je skutečnost, že lidé v zemích s vysokým podílem vlastnického bydlení v dobách ekonomického růstu, kdy se jim daří, „vrhají peníze právě do cihel“. „Objeví se významná odložená poptávka po vlastním bydlení. To na rigidním trhu bydlení vyvolá prudký růst cen bytů. Jinde přitom lidé zůstanou žít v nájmu, peníze využijí i k investicím do jiných aktiv a poptávka po bytech není tak silná,“ vysvětluje socioekonom. Svou roli ale hrají také spekulativní nákupy nemovitostí a toky globálního kapitálu. Ke zjištění podílu investičních nemovitostí nemůžeme sice z důvodu nedostupnosti dat použít statistiku, z Luxova loňského postojového výzkumu nicméně vyplynulo, že zhruba šest až osm procent domácností vlastní další nemovitost, ve které nebydlí a která může být určena třeba k pronájmu. Vzhledem k citlivosti tématu se však dá předpokládat, že ve skutečnosti je podíl vlastníků dvou a více nemovitostí vyšší.

V takovém stavu, v jakém se nechází tuzemský trh s bydlením, se bydlení stává stále méně dostupné. Pro Česko je typická mezigenerační solidarity, kdy mladí na bydlení dosáhnou jen v případě pomoci jejich rodiny. „Navíc je u nás poměrně specifická nepřímá reciprocita v této výpomoci. Rodiče pomohou svým dětem s tím, že se počítá, že ony zase jednou pomohou svým dětem, a tím se vytváří řetěz mezigenerační solidarity daleko do budoucnosti,“ rekapituluje Lux výsledky dřívějších výzkumů. Typická je rovněž skutečnost, že nejvíce pomoci dávají ti, kteří také nejvíce dostali.

Lux v rozhovoru hovoří také o předpovídání trendů na trhu s bydlením. Podle něj je důležité zaměřit se na poptávkové faktory, jako je vývoj nezaměstnanosti, příjmů a úrokových sazeb, nikoliv na nabídkové, jako je počet postavených bytů. Zmiňuje také budoucí dopady odchodu generace tzv. Husákových dětí do důchodu: „Očekávám, že v té chvíli řada z nich bude chtít své byty odprodat, zejména ty investiční, aby si užily více svou penzi. Jenže už bude mladých lidí méně než dříve. Nabídka se zvýší a poptávka naopak klesne. Typicky je to vidět třeba v Japonsku, kde ceny nemovitostí začaly klesat v 90. letech a na tehdejší úrovně se asi už nikdy nevrátí. Podobně je tomu v Itálii a před současnou cenovou bublinou, která loni praskla, to platilo i v Německu. Pokud stárne populace, tak i přes ekonomický růst mohou ceny nemovitostí postupně a dlouhodobě klesat,“ dodává Lux.

Celý rozhovor je dostupný online, podobně jako rozhovor pro internetovou televizi DVTV (placený přístup), kde Martin Lux hovoří například o nedostupnosti bydlení pro mladé lidi. „Podle našich propočtů to vypadá, že bez finanční výpomoci rodiny by na vlastní bydlení při stávajících podmínkách dosáhla zhruba jen třetina mladých lidí. Touha po vlastnickém bydlení je v Česku výsledkem sociální normy, kterou dědíme v rámci rodiny. Když člověk nemá vlastní bydlení, je stigmatizovaný jako neschopný a nedospělý,“ vysvětluje. Podle něj by se lidé měli svobodně rozhodnout, zda veškeré svoje úspory a dluhy zacílí do cihel, anebo do něčeho pro ně smysluplnějšího a celý život stráví v nájmu. „V této chvíli je nájemní bydlení z donucení,“ dodává.

Lux před časem také vystoupil v debatě serveru Seznam Zprávy v rámci podcastu Ve vatě nebo v rozhovoru pro pořad Leonardo Plus Českého rozhlasu Plus. V něm zmiňuje například skutečnost, že čím je země bohatší, tím má větší podíl nájmů a nevlastního bydlení. „Člověk by to očekával naopak. Je to do velké míry i z toho důvodu, že v bohatších zemích je nájemní bydlení plnohodnotnou alternativou vlastnickému bydlení,“ zamýšlí se Lux. 

V neposlední řadě socioekonom Martin Lux odpovídal na dotazy Týdeníku Euro (placený přístup).